Českobratrská církev evangelická

Historie ČCE

Jan Amos Komenský

Českobratrská církev evangelická (ČCE) stručně zvaná evangelická existuje v dnešní podobě od prosince 1918, kdy brzy po vzniku Československé republiky došlo ke sloučení českých sborů církve reformované a luterské. Většina těchto sborů vznikla po vydání tolerančního patentu roku 1781, kdy bylo dovoleno těm, kteří zůstali věrni víře svých předků, aby se přihlásili k jednomu ze dvou evangelických vyznání. ČCE se svým názvem vědomě přihlásila k dědictví české reformace, která je spojena se jmény Mistra Jana Husa a Jana Amose Komenského a byla násilně přerušena v roce 1620.  Jako znak naší církve se používá kalich s otevřenou Biblí.

 Charakteristika

Jan Kalvín

Pro evangelickou církev je charakteristické, že připouští značnou šíři názorů a pohledů. Je to dáno především tím, že se opírá o Bibli, která je sama dialogem mezi různými pohledy a důrazy. Evangelická církev se současně hlásí ke čtyřem reformačním vyznáním, která mají sice mnoho společného, ale přinášejí i odlišné formulace a pohledy. To vše se v rámci evangelické církve většinou snáší a doplňuje. Některé sbory mají více ráz reformované zbožnosti (směr, který se hlásí ke Kalvínovi), jiné luterské (směr, který se hlásí k Lutherovi a augsburskému vyznání). Mnoho prvků jsme přejali z pietismu (důraz na osobní, niternou zbožnost). Setkáme se tu i s prvky liberalismu (svobodný, na církevních dogmatech nezávislý způsob víry). Své místo tu může mít i směr evangelikální, který klade důraz především na misii a osobní obrácení. Někde nechybějí projevy letniční zbožnosti (důraz na dary Ducha svatého). Pokud některý z těchto vlivů není příliš silný a konfrontační, je přijímán jako obohacení a příležitost k dialogu a spolupráci.

Struktura – sbor

Martin Luther

Základem života církve je farní sbor. Tvoří ho všichni evangelíci, kteří žijí v určité oblasti. Celé území naší republiky je pokryto sítí větších či menších farních sborů a každý, kdo byl v evangelické církvi pokřtěn nebo do ní vstoupil, je považován za člena toho sboru, v jehož obvodu bydlí. Členství v evangelické církvi je otevřené všem, kteří o ně stojí. Jediným kritériem je víra v Ježíše Krista. Je přitom možné být členem evangelického sboru a současně zůstat v církvi, v které člověk vyrostl. Za své členy považujeme i ty, kteří se k církvi po léta nehlásí, ale vědomě z ní nevystoupili. Navzájem se oslovujeme bratři a sestry.

Život farního sboru řídí staršovstvo, které tvoří bratři a sestry, kteří byli tímto úkolem pověřeni volbou při shromáždění celého sboru. Každý sbor si volbou povolává svého kazatele, což mohou být muži nebo ženy, kteří mají potřebné teologické vzdělání a jsou ochotni se tomuto povolání věnovat jako svému zaměstnání. Většina z nich má svou vlastní rodinu. Církev je službou Slova a svátostí pověří při tzv. ordinaci, kterou dává těmto lidem osvědčení, že tuto službu konají z pověření celé církve. Za svou práci pobírají kazatelé mzdu, kterou v současné době poskytuje z větší části stát. Své kazatele nazýváme faráři resp. farářkami, pokud pracují na sboru samostatně, nebo jáhny resp. jáhenkami, kteří slouží jako  pomocní kazatelé. Kazatelskou službu mohou příležitostně vykonávat i laici, tj. členové církve, u kterých církev poznala, že mají k této službě obdarování a schopnosti. Pokud takovou službu konají pravidelně, jsou k této službě církví ordinováni (ustanoveni) podobně jako kazatelé.

vojenský kaplan pplk. Mgr. Pavel Ruml

Evangelickou církev lze najít ve většině měst  a řadě obcí naší republiky. V současné době působí prostřednictvím 251 farních sborů, které jsou rozděleny do 14 seniorátů. Některé sbory mají kostely, jiné využívají modlitebny nebo sborové domy. Ve většině sborů působí na plný úvazek kazatel nebo kazatel­ka, kteří ve sboru zpravidla také bydlí. Sbory, které nemají vlastního kazatele, má na starost některý z farářů sousedních sborů. Církev vysílá také kazatele, aby působili jako duchovní – kaplani v armádě, ve věznicích a sdělovacích prostředcích.

Hospodaření

Každý farní sbor samostatně hospodaří a stará se o svůj majetek. Má zpravidla svůj kostel či modlitebnu, faru nebo sborový dům. Jejich umělecká výzdoba je možná, ale neměla by bránit soustředění na zvěst evangelia. Každý člen sboru má povinnost přispívat na hmotné potřeby sboru finančními dary a podle možnosti i dobrovolnou prací podle svých schopností. Řadu práce konají v církvi dobrovolníci. Pouze na odborné a dlouhodobé úkoly zaměstnává církev vlastní pracovníky. Každý sbor má také odpovědnost za své okolí a snaží se vhodným způsobem zapojit do veřejného dění. Sociální práci na odborné úrovni koná církev prostřednictvím středisek Diakonie. Diakonie tvoří součást církve a bez ní je služba církve neúplná.

Organizace

Vše, co může sbor řešit na místní úrovni, spadá do kompetence staršovstva nebo sborového shromáždění. Pouze to, co se současně týká více sborů nebo celé církve, řeší volené orgány – jako jsou konventy, synody, seniorátní výbory a synodní rada. Pro větší přehlednost je církev rozdělena na 14 oblastí – seniorátů. V rámci seniorátu se řeší praktická spolupráce sousedních sborů. Každý sbor volí své zástupce na seniorátní konvent, který pak ze svého středu volí seniora (kazatel některého sboru) a seniorátního kurátora (presbyter některého sboru), kteří po určité období seniorát řídí a navenek zastupují. Podobně je řízena celá církev. Z každého seniorátu jsou zvoleni poslanci.

jednání 34. synodu

Ti společně tvoří synod, který se schází jednou do roka a rozhoduje o nejdůležitějších otázkách, které se týkají celé církve. Synod pak volí synodní radu, v jejímž čele stojí synodní senior (kazatel) a synodní kurátor (presbyter), kteří zastupují evangelickou církev navenek a zabývají se úkoly, za které je církev odpovědná jako celek: např. služba v armádě, ve věznicích, v nemocnicích, práce ve sdělovacích prostředcích atd.

Zahraničí, vztahy

Evangelická církev působí především na území České republiky, ale pečuje také o několik českých sborů v zahraničí (Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Chorvatsko). Má velmi blízké vztahy s řadou církví v zahraničí, ať už jsou to církve reformované nebo luterské. ČCE je členkou Světové rady církví a podílí se na práci Ekumenické rady církví v ČR.

Pro více informací použijte odkaz na oficiální stránky ČCE níže.

odkaz na stránky ČCE